Nechť krásou ukončenou se řecký básník zpíjí –
miluju Nekonečnost, a její harmonii...
Od moře větrové mi přišli volat dalní
o všeho Věčného rozkoši musikalní,
o lásce, o ženě, o velké uměně,
o touze duše mé – co věčné proměně –
a vím a vím a vím: Co krásné je a žije,
to musí nekonečné mít kouzlo symetrie –
to věčně cirkuluje a nekonečnem stůně,
a nekonečnem nyje, a hudba je a vůně,
a jenom rovnoběžek že existuje krása,
protože nekonečnem si letí, sní a jásá –
leč čtverec, těleso, linie uzavřená,
toť krásná květina při stvolu ulomená,
bez žití, mízení,
Přírody umění.
A proto vím a vím, co krásné je a žije,
to nesmí konce mít, to věčně cirkuluje –
nechť krásou uzavřenou se řecký básník spíjí –
miluji Nekonečnost, a její harmonii!