Na choře bílém oltáři se smály květy,
z radostných věnců vůně dívčích ruček –
mé srdce po vás stůně, Vysněné!
Princezky mého srdce, něžné královničky,
subtilní květinky, tak růžové a bílé –
mé srdce po vás stůně, Vysněné!
Uhynout v jednom bílém políbení
na čistý oltář, vonný tak a světlý,
uhynout v úsměvu těch věnců svěžích jarem,
uhynout laskáním těch ruček, jež je pletly – – –
Mé srdce po vás stůně, Vysněné!