Tiché sny jdou duší hudbou kolébavou,
vlaštovky, jež teskně veslují mou hlavou..
Měkko mi je v duši, líto mi je všeho,
trpícího mlčky, nedořeknutého...
Dívek-panenek, jež v koutku sedávají,
na své ženichy však marně čekávají,
srdcí chlapeckých, snících jen zaraženě
sladkých o loktech a o skutečné ženě.
Rád bych pohladil dnes děcko v zamlknutí,
které, zakřiknuto, šeptmo si jen kutí.
V ruce své vzal hlavu snílka šestnáctiletého,
který lásky sen ze srdce upřed svého,
a teď vkládá jej v každičké dívčí tělo.
On, chtěl bych vzít dneska hlavu v ruce své
všemu, snem co trpí, krásně churavé...