Tiché sny jdou duší hudbou kolébavou,
vlaštovky, jež teskně veslují mou hlavou...
Měkko mi je v duši, líto je mi všeho
trpícího mlčky, nedořeknutého...
Dívek-panenek, jež v koutku sedávají,
na své ženichy však marně čekávají.
Srdcí chlapeckých, snících jen zaraženě
sladkých o loktech a o skutečné ženě.
Rád bych pohladil dnes děcko v zamlknutí,
které, zakřiknuto, šeptem si jen kutí.
V ruce své vzal hlavu snílka šestnáctiletého,
který lásky sen ze srdce upřed svého,
a teď vkládá jej v každičké dívčí tělo.
Oh, chtěl bych vzít dneska hlavu v ruce své
všemu, snem co trpí, krásně churavé...