Rybařil jsem – rybařil jsem,
do jezera tajuskrytě
táhlé házíval jsem sítě
s večera i na úsvitě.
Po lesích jsem – po polích jsem
honil laně i zajíčky
a na srnky, nebožičky,
ukrutné jsem kladl líčky.
Ale nyní – ale nyní
nevšímám si více zvěře,
nelovím víc po jezeře, –
sám teď zloven bloudím v šeře.
Obemkly mne – obemkly mne –
jak jsem spatřil krásnou děvu –
léčky čarosladkých zpěvů,
sítě tkané z úsměvů.