Zdálo se mi o tom vašem
malém kostelíčku:
vešel jsem tam za tě dívko,
říkat modlitbičku.
Byla svatba u oltáře,
mnoho vzácných hostí:
drůžiček a květů vonných
všude do hojnosti.
Ženicha mi ukázali –
tvář to zasmušilá –
hledím, ptám se po nevěstě –
tys to Minko byla!
V chrámě zase bylo ticho,
svatba pryč se brala –
dlouho zřel jsem na to místo,
kde jsi přísahala.
Na kamenech svadlé květy
růže sedmikrásky,
byl to obraz pochované
krásné druhdy lásky.
Odešel jsem z kostelíčka
s tváří uplakanou –
na památku vzav si jednu
růži pošlapanou.