Ať jde již ke všem šlakům
To mé snění ničemné!
Tím tebe neuvedu
Jakživ do chýšky své.
Mou však máš býti! Ty chceš,
Já také, toť se ví:
I z diamantových okov
Má láska tě vyprostí.
Pak z růžových oblak trůn ti
Na skále vystavím,
A po šírém tě světě
Svými zpěvy oslavím.
Ty uviješ za odměnu
Mi věnec zelený,
A já tě přitisknu k prsoum,
Co vítěz blažený.
Leč tu jsem zas sněl. Ach co
Z toho snění zrodí se?
Že básní bude halda,
A ženky doma – ne.