Hřbitov přede mnou a před hřbitovem
Obroubený rákosím rybníček.
Večer zrcadlí se v jeho vlnách,
A v nich vlastovičky opatrně
Útlá potápějí svá křidélka,
Ve výši skřivánci, brouci dole,
Ženci na dědinách zpívajíce,
Po silnici vozy s různým zbožím –
Ruch života všude ještě vůkol.
A já sedím zde a zaplakal bych,
Ne z trpkého bolu, ale z touhy.
Neb v soumraku z ňader mých se klene,
Klene most se do nadzemských krajin,
A po mostě vznáší se má duše
Tam, kde sladké shledání nám kyne.
Ach co již jsem ztratil na té zemi!
Domů vesele se vrací ženci,
Na silnici žádného již vozu,
I utichli, umlkli skřivánci,
Jen větříček v rákosí tam šumí.
A já sedím zde a zaplakal bych,
Ne z trpkého bolu ale z touhy.
Již se tmí. Vzejděte hvězdy slzné!