Ramenoma růžovýma
Objímá jitro svět,
A tu mysl má okřívá,
Jako vůkol jarní květ.
Tam ve skřivánčí hrudi
Již zpěv se probudil;
Jistě, že ptáček zpívá,
O čem radostně snil.
Již po mzdě chvátá vozkův
A pěších dychtivosť;
Já kráčím zvolna – měl bych
Na dívce věrné dost!