Čím to je, že Mílek nosí
Luk a toul a ostré střely?
To vám řeknu podlé pravdy,
Rádi pravdu slyšíte-li.
Z počátku nebylo třeba
Před hošíkem v strachu býti;
Neměl zbraní – ale čtverák
Věděl si je opatřiti.
Lověna kdys – měsíc svítil –
S blankytové vzduchu říše
Kořistlivě prohlížela
Nivy, lesy, všechny skrýše.
Aj tu bystré její zraky
Krásný Endymion jímá,
Jenž po namáhavé honbě
V lesa lůně klidně dřímá.
Nikdy ještě chladnokrevnou
Vnada mužská nepohnula,
Ještě nikdy lásky vášeň
Ve zdráhavé nevzplanula:
Ten však jinoch jak se krásným
Být jí zdá! I touhu cítí,
Na ústa ho vděkuplná
Jenom jednou políbiti.
A již jde – zda nevidí jí
Nikdo, pátrajíc, se plíží.
Mílek však ji přece viděl,
Jak se ona k lovci blíží. –
A, by jeho žádným chřestem
Nezbudila ze dřímání,
Nářadí odkládá lovčí,
A teď – k jinochu se klaní.
Toho uměl Mílek čtverák
Použiti okamžení,
Luk a toul vzal se střelami
A pak ulít’ bez prodlení.
A od této doby Mílek
Strašlivým se stal svou zbrojí;
Neb kdo raněn jeho šípem,
Neví, zdali zas se zhojí.