Jak jsi krásná, tichá noci,
Při slavíčím klokotu,
Družícím se k líbeznému
Dálné řeky šumotu!
Hle, a šedá těká mlha
Nad vonnými lúkami,
Proplítá si jemné kštice
Lesknavými hvězdami.
Krásná noci, ó tvé kouzlo
Klid po světě rozstírá,
A jak den kalíšky květin,
Srdce hloub si otvírá!
Krásná noci, ó ty’s úsměv,
Jenžto zdobí duchův rty,
Po lopotě denní umdlé
Těšících blahými sny!
Až má duše tělo svlíkne,
Kterým teď je oděna,
Ku vzletům vždy vznešenějším
Od Boha jsouc určena:
Kéžby s hůry na své snahy
V prožitém již životě
Zřít pak mohla spokojena,
Noci, ve tvé krásotě!