Ej noc, ta bledá děvice,
Přes luhy, přes lesy kráčí!
Za ní se z blízka a z daleka
Dav šedých stínů vláčí.
A jeden z nich hned poznávám –
Sečkej, ó sečkej, milá!
Proč spěcháš tak plaše přes rybník?
Že’s nevěrná mně byla?
Utichnul šumot doubravy,
Ni lístek nehýbá se,
A hle! zastřená mračnem tvář
Měsíce odkrývá se.
Tu mizejí stíny – Jí nevidět –
Již-li snad v hrobě hnije?
Ach samotinký putuji dál,
A v houští sova vyje.