Tedy se mi nalézt podařilo,
Co jsem hledával i ve snění,
Co se po každé zas objevilo,
Zmizelo-li na okamžení,
Až pak zdoben věncem spanilosti,
Vábě i spůsobou milostnou,
Pouhý obraz stal se skutečností,
A ukojil tužbu úzkostnou!
Nalezeno! Slovo skrývající
V lůně svém pokladů víc, než zem,
Významností svou se jasněj stkvící,
Než oblaka zory leskotem:
Slovo, jež mou myslí mocněj hybe,
Nežli větry borem lomcují,
A co přec je, jako jaro, libé,
Kde vlastovky hnízda budují!
Děvo žádaná, ty tedy žiješ,
A ty s půvaby své krásoty,
Jimiž se mi ve hloub prsou ryješ,
Býti můžeš mou? Ó blahoty!
Nechť se závistné teď peklo vztekne –
Hle a jižjiž na mne doráží –
Zuřivostí svou mě nepolekne,
Láska na zápas se odváží!
Mou ty býti? Ó tě sobeckosti,
Kterou člověk ohledává svět!
Což v posvátné půdě nezištnosti
Vadne, hyne drahý lásky květ?
Nehyne! Ač sebezapírání
Těžké srdci břímě ukládá:
Pravou lásku těší vytrvání,
Jestiť šťastna, že své bytí má.