Ty, jenž z hlubin srdce svého
Hojnosť kvítí zrozuješ,
Milenci jím vzdálenému
Poselství svá zvěstuješ:
Země, matičko všech tvorů,
Nebes choti spanilá,
Vždy se těším, znamenaje,
Jak se jeví láska tvá!
Kéžby také, drahá máti,
Srdce mého city, sny,
Pučily se, vyrostaly,
V roucho kvítků oděny!
Kdyby vyrostly pak růže,
Jí bych květy věnoval –
Však ty trny, ostré trny?
Ty bych sobě zachoval.