Zlaté střely metá jaro, z reků
Nejkrásnější, aby z tuhostí
Zimní dopomohlo k volnosti
Zemi, nevěstě své, plné vděků.
Hle! a již je zima na útěku –
Tu zem věnce svěží pestrosti
Hrdinově vije chrabrosti,
A se třpytíc slastí po nářeku,
Provolává: „Sláva vítězovi!
Pruďte vody, pout jste zproštěny!
Zpěvem vzněte výše, temná křoví!“
Nuž, mé srdce! Buď i tobě blaze
V této době zdárné proměny,
Z mrtvých vstaň a vzchop se k nové snaze!