Možná-li a smím-li věřit?
Není sen to, ludný blud?
Jesti spanilý chrám lásky
Opravdu mi odemknut?
Květ se třpytí, hvězdy kvetou,
Nebe, zem celují se,
Všudy zpěv a ples – neb Ona
Miluje! A koho? Mne!
Ač nemluví její ústa,
Oči mi to zvěstují,
Mlčky, však srozumitelně,
Jak i hvězdy rokují.
Mlčky spolu chodí hvězdy
V říši modré výšiny,
Přec jich mluvy smysl vniká
Až do srdce hlubiny.
Miluje mne! V této víře
Žíti chci a dožíti,
Ta v mých ňádrech chuť a sílu
K činům stkvělým roznítí,
Až pak Ona, uznávajíc,
Že má víra nemine,
Dojata i potěšena
K prsoum svým mne přivine!