Pohlédám-li na tvé působení,
Jak po stezkách tvého života
Všude zkvétá nuzných blahota,
Tož i já mám z toho potěšení.
Jemná rosa je tvé utrpení,
Teplá vlažička tvá štědrota;
Kde se jevíš, mizí mrákota
Jako při růžovém rozednění.
A jak vyšší moci, nevídány,
Často mezi lid se míchají,
A potichu hojí bolné rány:
Tak nejraděj blažíš ve skrytosti,
A když to mé zraky zhlédají,
Plesám nejvíc, že’s má na věčnosti.