Jaro růžené ti ozdobuje
Rty a líce svěží lepostí;
Plodné léto s tvorčí radostí
Pučící tvá ňádra posvěcuje;
Jeseň zlatostkvoucí ozařuje
Kadeřů tě rusou hojností;
Zima též s svou sněhobělostí
Po tvých ramenou se rozhošťuje.
Tak je tebou jaksi zastavena
Prchlá ročních časů posloupnost,
V jednotu jich různosť uvedena.
A když čas se tobě pokořiti
Nezdráhá se, ač je pyšen dost,
Jak se nemám já ti podrobiti!