Aj, hříbátko Thracké, proč se
Přede mnou tak v útěk dáváš?
Což pak, že miláček Bohův,
Že jsem básník, nepoznáváš?
Kdybys chtělo, byl bych hotov
Tebe uzdou opatřiti,
A pak na rejdišti tebou
Pravidelně otočiti.
Leč ty raděj na lučině
Poskakuješ sem tam směle;
Neboť nenalezlo’s dosud
Příhodného krotitele.