Mílek neviděl kdys včely,
Jež se v růži tajila;
Na jednou ho nestydatá
Do prstečku ranila.
Aj tu třepal ručičkama,
K matce běžel. „Matinko,“
Hořekoval, „veta po mně,
Umru, umru hnedlinko!
Ach, mě bodl jeden z hadů,
Kteří také lítají!
Rolníkové, jak jsem slyšel,
Včeličky jim říkají.“
Bohyně rce: „Bod-li tento
Tak je příliš bolestný,
Jakou teprv bolesť cítí,
Jež jsi, dítě, bodl ty!“