Dnes zítřkem žiji, děl, a myslím na včera.
A říkám: zora jest pro slávu večera,
neb ranní červánky za zvučných kuropění
svůj smysl našly večer, kdy dojdou vykoupení.
Mám šťastnou moc, bych objal v přítomnu,
co v budoucnosti sobě přislibuji.
Ze zítřka pomyslů si dnešek vybuduji,
nemučen prostorem a aniž časem hnu.
Tak žiji radost svou, já zmetek nečasový,
a smířím skřivánčí zpěv se skuhráním sovy.
Narcisky křehké-li tu do prostřených zástěr
svých družek půvabných s nadšením ukládám,
to blouzním o podzimu, neb nedočkav jsem aster.