ZAHRÁDKO, ZAHRÁDKO BLEDÁ – – –

Zahrádko, zahrádko bledá za strusek hromadou, kdo tebe obdělává, čí oči pro tě žhnou? Kdo svoje štěstí v tebe a naděj vložil svou, zahrádko, zahrádko bledá za strusek hromadou?

Za plotem žitná jsou pole stydlivě zelená, za tratí lesík volný. Krajina stopená v májovém slunci. Víš to, že vedle prostřená za plotem žitná jsou pole stydlivě zelená?

A ještě troufáš si žíti a ještě doufáš snad, že bude tu hrášek klíčit, vysoké stonky hnát k azuru lilje bílá a šípek se vypínat? Ty ještě troufáš si žíti, ty ještě doufáš snad?

Všechno tu posype popel, zalehne všechno prach. I úporně vybranou stezku i šípečku sporý nach i lilií běl, tvou duši, zemřelou v bažinách, zasype fabričný popel, zalehne fabričný prach.