Novému příteli se nezpronevěřuji,
když tobě lásku svou dnes opět vyznávám.
Jsem tobě mládím vzdán a jemu důvěřuji,
zřím smysl letu, cíl své dráhy poznávám.
Jdi svojí silnicí. Prach, jenž se hustě zvedá,
mi zastřel výhled v dál; nezničil vědomí,
že modrá dálka jest, již pták i tulák hledá,
a že jí dosáh’, kdo ji vůlí zpřítomí.
Svou lásku vyznávám tobě, jenž do hor kráčíš.
Čím vždycky měly být, tím konečně jsou dnes:
bláhovým cílem mým, má opilost, můj hašiš
i poustevníkův mír a klid a tichý ples.