Já létal nevšímavě kolem tebe,
tys denně oči s láskou ke mně pozvedal.
Svit vlídný zraků tvých dnes jedno světlo dal.
Víš vše, že nechceš vděk? Já vidím nebe,
já vidím nebe, zíraje v tvou tváři.
Podivný úsměv tvůj, jenž ve vousu se ztrácí,
jak vznikl? Neznám ho a nevím, co mi vrací,
leč náhlé bohatství mi v srdci skromně září.
Jak blízek byl jsi mi, a já jsem nedohlédal.
Jsi, který žehnal mi, jejž nezkušen jsem hledal,
jsi ten, jenž nežádá a milostivým zrakem
můj úprk sledoval a nepohrdá ptákem,
jenž dneska, osvícen, tvé žádá přátelství.