Kde as je slunce to jež vyčaruje stín jež vyčaruje stín v kterém se teprv poznám a mistr houslař aby mi udělal varyto kým srovnat spor mnoha co jenom vím s málem co znám?
Tak vzdychl František když dojel kam byl chtěl nevěda proč leda že tam chtěl bez příčiny a za sedmerem hor a za sedmerem řek je zase svět který se zdá čím chcete ať byl jiný
František sám a sám tak znásobeně sám že mysle na sebe myslí jakoby na sen Je truchle usebrán, řekl bys novic chrám jehož to povinností za kterou je placen
Jak smutně doléhá polední nádhera František rozjímá nesluší-li se plakat když tu jak matroně by myška pod sukně do jeho soužení roztodivný vjel nápad
František se usmál rukama zatleskal a už – – – co že vy smělé oči, vy slzíte? Františku co je ti? Odkud tvé dojetí? A on: – Což nevidíte chudobné to dítě? –
Kam jsi to zbloudila děvečko rozmilá a co tak zkroušena na vandrovnickém ranci? Jako bys věděla žes chudá ošklivá a že sem nepatříš a vadíš vílám v tanci
Jakoby písnička schlíplá že zavýskla zatím co obec ještě smutek předstírala zmuchlaná zpeskovaná chudák družička na hanbě za to že se o mši smála
Či nocí zaskočená bludná harfenice jež uprosila stráž a spala na zámku ráno však raníčko musí zas na silnice do bláta úštěpků a k hrubým pasákům
„Františku co děláš co děláš Františku? Divný! Proč nejsi jako druzí lidé? Ty který vítězící kráse utrháš proč se jí koříš když je znectěna a v bídě?“
A zazářil a řek’: „Já za to nemohu a jestli to je hřích snad mě ho kdosi sprostí Víš Carmen mně se tolik stýská po bohu a on je nejněžněj’ v své nedokonalosti.“
A děl: „Kde slunce to jež vyčaruje stín jež vyčaruje stín v kterém se teprv poznám a mistr houslař aby mi udělal varyto kým srovnat spor mnoha co jenom vím s málem co znám?“
Cookies on Poetry Cove