Na kraji lesíku. – Máj.
Velitel hlídky.
Prozkoumat třeba ten kraj.
Oko však žasne.
Vše je, jak bylo: tak krásné!
(Šeření zelené, vím,
chvěje se za mnou,
pode mnou prostřeny jsou
lučiny, vísky.
Všechny znám jmenovat jménem.)
V lese byl kouzelný hrad.
Strašně byl dobyt...
Přišel jsem znovu si hrát
na válku trochu.
Ale žes vyrostl, hochu,
sleduješ průběh a lom
silnic a stezek
na mapě. Magnetka dí:
sever, jih, východ.
(Vyslán jsem po nepříteli.)
Šeření zelené, vím,
chvěje se za mnou.
Z chalup jde bělavý dým.
Jménem znám hezky
silnice, cesty a stezky.
(Možnosti vyzkoumat mám,
kterak se přitřít
tiše a záškodně lze;
vyšetřím slabost
vojáčků s červenou páskou.)
Změnilo se tu co? Snad!
Nevidím, nevím.
K čemu se za časem hnát?
Vzpomínka hladí
a já vím jistě: jsem mladý.
(Důstojník s šavličkou, hle!
Ale ty vísky,
šeření lesa, ta stráň,
silnice, stezky –
tak jako tehdy mi mluví.)
Na kraji lesíku. Máj.
Velitel hlídky.
Pode mnou domácký kraj.
Oko mé žasne,
jak je vše dobré a krásné.