Co včera bylo nejistotou kvasu,
je dneska krásně vyčeřeno. V jasu,
jenž zbarven zeleně sem dopadá,
je stinný les jak pestrá zahrada.
Co včera bylo tušením a zmatkem,
dnes sladkým obsahem je v slově sladkém,
jímž zatíženo srdce. Tuto tíž,
jež k nebi zvedá však, tu pochval již!
Troubením, bubnováním oslavme ji
a svlačcovými věnci ověnčme ji,
mou milou, nejkrásnější lesa krásku.
Za její lásku,
kterou mi včera večer přísahala,
mou milou, pro niž každá chvála malá,
troubením, bubnováním oslavíme
a svlačcovými věnci ověnčíme.