Tucha smrti je krásná jak zkamenělý dav,
jenž, spálen zděšením a žatva beznaděje,
mrazivým vzmachem pýchy spásu svou rozkotav,
zavrhá záchranu, pyšně se odvraceje.
Fortny úniku třaskly a bezmocně se mstí
uprchlé kořisti, po níž se, směšně piště,
dřívější sápe děs – (jest jata soustrastí) –
prašivý vyvrhel a hanba spáleniště.
Prostřed smířených němý se vztyčil rádce, vstav
s lehátka asfodél, jež smavé dívky stelou,
a, svůdně půvabný, nabízí bolehlav
a číše kolují slavností sešeřelou.
Tucha smrti je krásná jak zkamenělý dav.