Trpko pohledět,
oloupené stromy!
Jak vysvlék’ vás
do mrazu tohoto
zimní, zimní čas!
Je neoblomný.
Ni prosba, ni bázeň.
Už však únor.
Trpělivost!
Noci se krátí,
míza aby déle viděla
na svou práci.
Masopustu výhost
hnedle dáme.
Kratičko, krátko,
a po trápení.
Sadaři přijdou
ostříhat vás, a brzy na to
nakreslí děti křídou
na chodníky hru zvanou Cizozemí.
Kterých je mnoho, navrch Francie.
Lidé se už těší,
aťsi stárli.
Vracejí se čápi a kosi
(takoví jsou noví, tak noví)
a s božím svolením lidé lžou si,
že prahnout, po čem prahli,
ještě se smí.
Trpko pohledět.
Proč jste zasmušilé?
Ó, vím! Také však mně se
každým jarem jedno odčítá.
Jsem mladší než vy, a přece
přichystán co chvíle.
A je tak snadné říci ušlá cesta.
Tak snadno říci: konec? kéž by tak,
a počátek-li, počne, kde jsem přestal.