Proč osmiverším, tážeš se, čtyrverší oslavuji.
Proč mistrovu stručnou moudrost žáček zdlouhavě opakuje?
Leč rci také, proč že se láme prut broskvoně, do vody vnořen?
A proč, jsa opojen sakkim, zříš dvojnásob Fudjiamu?
Mě Uta opájí mocněj: zní dvakrát a dvakrát jej říkám.
Ó, proč v mojím srdci je lom jeho bezvnadný jako strom v zimě?
Ó, proč jeho moudrost, hustou jak med, ředím v osm svých řádek?
To proto, že soucitnost krás jim káže i na skalách růst...