Do zeleně sladká průrva blyští.
Staré lípy. Loubí. Nebe v kráse.
Z bílé skály potůček se prýští,
do zeleně sladká průrva blyští.
Žiji zase.
V daleku se kypří louka jedna,
loubí, sladké špalíry se plazí.
Tůň jak bílým bludem bublá ze dna.
V daleku se kypří louka jedna.
Dnové blazí!
Země dýchá – – A mě stromy vznesly
blízko k nebi. Z perspektivy obří
rovina se v klidných čarách kreslí.
Země dýchá – A mě stromy vznesly.
Dnové dobří!
Říkám si: Teď milenka mě uzří,
mocně, operutěná, se vznese.
V záři cele rozkošné mě uzří.
Říkám si: Má milenka mě uzří....
Modro pne se.
Světlo praští. Nad květnatá luka
vzduch se vrství průhledný a září.
K zemi, která pod úrodou puká,
srazila mě přísná ruka.
K zemi padám tváří.