Nemohou ptáci zpívat pokud tma je,
leč jsou již vzhůru v hnízdech svých.
A zvuky seřazené čekají jen zdvih,
jejž ranní vítr dá:
to bude kantáta prvního máje.
Zeleným kouzlem byly sešlehnuty
již stopy pršek dubnových.
Kdo nesnil’s ještě dost o jarních láskách svých,
sni odtud k svítání!
Kdo vzhůru jsi však, schystej pružné pruty,
zelené, s poupaty – a které rozvít mají,
ozdoba domků zahradních,
v té chvíli půvabné, až zazní dívčí smích,
doprovod kantátě,
již ptáci nyní ještě v hrdlech tají.
Nemohou ptáci, pokud tma je, zpívat.
Leč nepokojni čekáním,
jak hartusí! Bdíš-li před slavným svítáním,
těš se tou předzvěstí!
A potom – potom budeme se dívat!