Rozpiaté nebe, bílý mráček
v zenitu. Pod ním zelená louka
do kola rozstřená, do široka.
Vzduch chvěje se a spokojeně brouká.
Odněkud kolmo se vine kouř,
vzduch brouká a louka voní.
Uprostřed hoch, směrnice kolmá,
vypiatá prsa, vztyčená ruka.
Pod jabloní
kloboučkem na prstu točí.
A druhou rukou zaclání oči
a hledí k slunci.
Nahoře nebe a dole louka,
nesmírné plochy, do nevidoma.
Směrnice kolmá mladý hoch.
Kolmo se vine kouř. – Býti tak doma!