Ne, nevěř, drahá, to je klamný cit,
to není jaro, ne, je podzim na sklonu.
Však věř, lze radost mít
i z odkvetlých a prázdných záhonů.
Jsi smutna. Tedy chtěj – a přemění
se světlo u lesa. Ne v pestrém listoví,
leč v jarní zeleni
si bude hrát, si smavě pohoví.
Jsi šťastna teď? A já svým podzimem
se k tobě blížil v kraj, kde pestří ptáci dlí,
a v šťastném srdci mém
zbájené jaro tvé se usídlí.
Zbájené jaro – – – Ty, své ruce teď
mi dej a slovo rci, jež radost zkonejší!
V podzimní pravdu hleď!
A rci, zda jaro tvé je krásnější?