Oltáře, chrliči, brány. – Odkud, rci, proč? K čemu byly? –
Za mříží tramway šílí k Porte Rapp od Bastilly.
Kamenný poutník chtěl by odejít do Bretagně.
Hrdinský svatý strnul, rozpřáhlý ke mstivé ráně.
Marie-Panny s dětmi praví mi: – Nedoroste!
Takový malý. Tak milý. Dítě tak dobré a prosté. –
Překrásné Magdaleny, mučeny touhou znova,
na matky žárlí, neb žádná jim milence nedochová.
Oltáře znesvěcené zmučeny čekají na mši.
Andělé rozletělí spadali k zemi. Teď tančí
nějaký marný tanec, unylý, bezkrevný, svadlý. –
Tesklivě sevřené rty jakoby otázku kladly.
– Žijeme? Zemřeli jsme? Žili jsme jednou! – – Žili?
– Za mříží tramway šílí k Porte Rapp od Bastilly.
Daleko něco vzniká, z barev a tvarů se splítá,
z dneška a hluku se splítá, z včera a z ticha se splítá.
Daleko, blízko. – Jedno včera a zítra a dnes.
V záplavě hudby je ticho. Pohyb se vysmek’ a kles’.