Padlo sem světlo. Teče.
Z prázdna se chladné řítí.
Krajina všechna již svítí.
Záře už spočala na zemi.
Stříbrný prach ta záře,
cezený hustou sítí.
Na čem tu spočine, nítí
v blaživý žár se. – Já hrázemi
chtěl bych ji spiati všechnu,
potom tvé srdce vzíti,
pod mořem světla je skrýti,
aby tam žhlo. – Ale nelze mi.
Nastavit dlaň tvou jen mohu,
do ní té záři dát schvíti.
– – Tak-li se srdce tvé vznítí? – –
Rovina svítí.– Jak blaze mi! –