Jak upuštěn by ve hře obroučkové,
milými dětmi hrané v oblacích,
tak spadl dolů. Ještě poskočil.
Chudobky byly bílé.
A pádem košatými korunami
všem lístkům rozdal nebe po trošce,
a ještě zbylo mu ho pro trávu.
Chudobky byly bílé.
Tu ta, jež pročítala tenkou knížku,
vstala, a roztočíc se dokola,
viděla všechno toto bohatství.
Chudobky byly bílé.
A potom stanula a zazpívala:
– Ó velký úli, strome zelený,
hračko, milými dětmi ztracená,
chudobky krásně bílé!