Zřítelnice horečné a kruté,
pátrající do svítivých krajů.
Mladý hochu na pokraji lesa,
dívej se, dívej se, dívej!
Z města vyšel’s neznámou hnán touhou,
jakobys tu věděl o jistotě.
Nedočkavě pomrkáváš, pátráš,
horký dech letí a letí.
Vše se leskne bledě – sametově:
louky, kostelík a stádo ovcí –
zdá se ti, i šalmaj že lze slyšet
a výskavý chorovod ženců.
Na pokraji břízového lesa
hladíš mech svou hebkou dívčí dlaní,
těžké, sladké zápolení bije...
Šeptáš: Vše ve slově sloučit,
jež by ton i čas i světlo stihlo,
skrytý pořad všeho toho dění,
přísný zákon, laskavost všech náhod – –
pak bych byl nad věčnost moudrý.