Veliká vážka, jež tu v letu svém nad poli rýžovými narazí
v tvé znojné čelo, kterak později se ve vzpomínce tvojí zobrazí?
Zda ucítíš tu prudkou představou
poznovu jak by věru dotyk velkooké hlavy?
Či slyšíš náraz ten? Ne – ale nad hlavou
nějaké Nic se mihlo: to její křídel-blanek zázrak mihotavý.
Tak všechno dění vešlo do básně. Nic, připomínka odhmotnělá,
vidění, zázrak křídel duhových té skutečnosti, která odletěla.