Obscenní pravíš? Slyš mou obranu:
V mém rodném Grasse, až skoro na kraji,
je domek pod cypřiši.
V něm dílo mé. Nad ním se nebe výší,
tak modré, že i stíny modrají.
Znej historii mojích „Náhod lásky“:
Král sestárl – i byla jaksi mdlá
už jeho láska. Ale
Du Barry bylo třeba lásky krále.
Snad prospěla by krásná dráždidla?
A k čemu že je papa Fragonard?
I maloval jsem ono stimulans...
Nuž, krátkými jen slovy:
Du Barry shlédla je, šla k Vienovi.
Vien je v Louveciennes a já šel na Provence.
Obscenní pravíš? Slyšels obranu.
A zabloudíš-li někdy v město Grasse,
pak tedy dozajista
v ten domek zajdi. (Před ním je má busta.)
A nesmíříš-li se, ach – vzal to ďas!
A ještě něco, ač je škoda slov:
Já byl jsem vždycky trochu filosof,
ač libertin a mistr taneční.
Rozmilí lidé všichni tři, úsměvní, trochu všeteční,
veselí, málo výřeční.