To je můj stůl,
to jsou mé papuče,
to je má sklenice,
to je můj čajník.
To je můj etažer,
to moje dýmka,
to je má cukřenka,
rodinný odkaz.
To je má jídelna,
to je můj koutek,
to je můj pes,
to moje kočka.
Tuto můj Wedgewood,
tamto můj Sèvres.
Veselý obraz.
Dal mi jej Frago.
Modrý svůj šálek
mám velmi rád.
Květiny v okně
také mám rád.
Fuchsie ze všech
nejraděj’ vidím.
Charlotta ale
miluje bez.
Snídáme vždycky
o jedenácté.
K diner se prostře
o osmé večer.
Nejraděj’ jídám
chřest s bílou omáčkou,
zvěřinu na pepři,
jahody s krémem.
Charlotta zase
ústřice ráda,
kuřata na houbách,
a rybí ragoût.
Doma je dobře.
Doma je nejlíp.
To je můj koutek,
to jsou mé papuče.
Po smaltech zařinul –
zlatistý odraz.
To je má žena.
To je můj obraz.