II HÁDÁM HLAVA PADÁ ORLÍ

Posměváček dí: – Proč Mezopotamie právě když tolik jiných jmen? Či že bys rýmaři byl hledal rým na jméno zapřené Carmen? –

– A což jestli posměchem svědčíš? Jestli zrazení samotní znají jerišskou křísit růži! Což jestli jméno zjevené v zapřeném tuší přítele po kterém touží! –

Posměváček dí: – Proč Mezopotamie právě když tolik jiných jmen? Či že bys rýmaři byl hledal rým s honosným Bagdadem? –

– Kdoví... neb na Bagdad vůbec nemyslil prahl po jiném jinak jinam Kdoví... Neb vím že toužívám nevěda po tom zrovna nač nevzpomínám –

Posměváček dí: – Proč Mezopotamie právě mezi tolika jinými slovy? Či že bys rýmaři byl hledal družku Harun-al-Rašidovi? –

– Harun-al-Rašid! Vždy smáli se nejlépe ti kdo se naposled smáli Též mocný emir ten chodíval přestrojen tam kde se ho nenadáli. –

Posměváček dí: – Proč Mezopotamie právě? Není snad jiného slova kterým se jakoby sézamem dostat lze do srdce Sindbadova? –

– Sindbad! Ó Sindbad! Slavný onen plavec není mu příkladu ověnčen navoněn strojíval hodokvasy prostřed svých pokladů

A zatím co otroci obcházeli s jídly jež nedůtkliví vařili kuchaři on laskaje krásného jinocha vyprávěl pravdivé příhody skvělejší než lži. –

Posměváček dí: – Proč Mezopotamie právě když jména hezčí a kratší? Mezopotamie! Nekonečná cesta kudy se do ráje kráčí. –

– Došli jsme šprýmaři! Na oněch tam lánech mezi Tigridem Eufratem neuposlechnuvše spasili děti své Eva s Adamem

Došli jsme šprýmaři! „Mezopotamie“ značí „mezi proudy zemi“ (to je zemi pokušení) a ten o němž pěji není-li také on

úklady obklíčený? Osmnáct let mu je Osmnáct let Zle dobrý je dobře zlý je Ó lidský ráji na pohled

ó Mezopotamie! –