Diderot haní mě? Markýza Pompadour
je mojí líbeznou a mocnou příznivkyní.
Diderot spílá mi? A jemu spílá dvůr.
Jsem dvorním malířem. – Tož quasi dvořan nyní.
Miluji plný stůl a plné ženy,
miluji dobré víno a krevnaté tváře,
podzimní třaskavé světlo – ne obzor zamlžený.
Jsem malíř boudoiru; ne malíř pro oltáře.
Miluji křiky, miluji shon
a veselou rotu.
Mám rád, když klábosí fanfaron.
Fi – vzdychání pierrotů!
Diderot haní mě? – A já mu odpovím
klidně a důstojně – (to jenom zvykem křičím):
Já, Boucher, malířem jsem páně královým
a Diderot byl, jest a bude v malbě ničím.