Zatrpklý trochu, nešťastný trochu a trochu misanthrop,
žár neklidu a souchotiny a příliš časný hrob.
Byl stár už Roi-Soleil, a proto pieusní:
tož na modlitbách dlí galantní princezny.
Zatrpklý trochu, nešťastný trochu a trochu misanthrop.
Pierrot žít chce! Možno je žíti? – Pel světa hrubstvím smyt.
Mé malé ruce chce se hladit plyš, krajky, aksamít.
V převleku pastýře Jí pastorálu hrát,
nechtivou lásku svou přísahat postukrát.
Pierrot žít chce! Možno je žíti? – Pel světa hrubstvím smyt.
K pahorku kráčím pozvolným krokem, Pierrot, bílý stín,
mí hmotní druzi v patách jsou mi. – Proč žárlí Harlekýn?
Rád spatřil bych tu loď, jež pluje k Cytheře,
jež odváží můj svět – a mě, mě nebéře.
Harlekýn žárlí pro Colombinu – ó, šťastný Harlekýn! –
Zbyl jsem tu znovu. Po kolikáté? Mám smát se? Plakat mám?
Jsem tragický či jsem jen směšný? Jsem z mnohých či jsem sám,
jenž, trochu zasněný, chtěl se sny by si hrát
a, trochu nevrlý, ty sny pak nemá rád? –
Pierrot směšný, Pierrot smutný, Pierrot věčně sám.