Lze šťastným být i na té pídi malé,
jež za úděl nám smrtelníkům dána,
lze s úsměvem vždy vítat záblesk rána
a s dnem se loučit v harmonii stálé.
Lze mnoho stvořit v práci vytrvalé,
když mysl pevná jest a odhodlána,
lze mnoho snést, když duše rozedrána
i poslední již tužbě šeptá: vale!
Lze posled všecko přežít. V tom snad právě
jest soubor zemské moudrosti té celé
i slední klid, jenž vysměje se slávě.
Na dědy myslím, jimž vše zumíralo,
jak chodí kolem s divným klidem v čele,
jak zdá se jim, že život dal tak málo.