Kol pusté stráně šel jsem v zamyšlení; byl tichý večer, jako v letě bývá, kdy lesy spí, jen cvrček v trávě zpívá a příroda kol v slavném leží snění.
V tom rozlehlo se strání zvonů znění. Co chce ten zvonů stesk, kdy kraj se stmívá, čím je ta hudba lkavá, zádumčivá, v klid přírody a v její zapomnění?
I vmyslil jsem se v ony časy dávné, kdy země v svojí první kráse ryzí z tmy číše sama pila ticho slavné; kdy spijela se svítáním i šerem,
kdy vyjma bouř byl každý zvuk jí cizí, kdy každý večer byl jí svatvečerem. Jak tenkrát v děcka snění bylo zemi! Jen sama sobě vlastní život žila,
před sluncem v studu květnatou tvář kryla svých věkovitých stromů haluzemi. Dne barvou spita, noci stíny všemi své věštby runy bleskem v skály ryla,
a pouze měsíc pod večer, kdy snila, byl její lásky svědek tichý, němý. Tu přišel člověk, vztýčil modlu zisku, šel k slujím, řekám, mořím, nivám, stráním,
vždy nastrkuje žebroty své mísku; jsa neschopen ty velké chápat divy, zřel lhostejně, jak tulil se k hor skráním v své smutné kráse měsíc mlčenlivý.
Však přijde čas, kdy stichnete, vy zvony, kdy andělé, jenž v srdcích vašich kvílí, svá modrá křídla prosté víry schýlí, bouř ztroskotání shltí vaše tóny.
Tu v rumy klesnou oltáře i trony, v zděch lidských domů rozmůže se býlí, zem bez člověka jako motýl bílý zas vzletne v ether v sluncí miliony!
Ó chtěl bych žít v ten večer kouzlaplný, kdy zem prach lidí v stará moře střese a lačným rtem se dotkne ticha vlny; kdy vichrem stopy po člověku zhladí
a hymnou, která z lesů pozvedne se, své zasvětí zas nesmrtelné mládí! Ó budoucnosti, tmavé moře věků, ó nad propastmi šero panující,
kdy světy budou žhavou třásti kšticí a borů hlahol zazní ve vln jeku! Zda zasteskne se zemi po člověku? v té samotě snad světy padající
v tmy propasť věčnou, v hrudi její tlící, svým ohněm zbudí život nových vděků. Ó padejte jen, žhavé meteory! Rtem vaším kýs bůh neznámý zem líbá,
a ona vydá nový květ i tvory; vždyť „život! život!!“ všehomírem hučí, on růži k retům, cedr k trávě shybá – ó padejte si, světy, do náručí!
Cookies on Poetry Cove