Že rvavé moře život jest,
kdo o to by se přel?
Však o tom nedí písně zvěst,
já jiné říci chtěl.
Neb zahloubán ve marných snech
o moře toho obětech
jsem na chvilku se zamyslel.
Jak ubíhá mi roků spád,
já mnohou sloku psal,
jich přehlížeje dlouhý řad,
jsem mnohou postrádal.
Jak na paluby prostoře
hlas zněl by: Pad’ muž do moře!
Kdo po písni by zde se ptal?
A padla přec, ba, zdá se mi,
že více bylo jich,
ty hořely jen růžemi,
v těch kopretin plál sníh;
a každá byla duše list,
kde možno pouze lásku číst,
a mnohé snad z mých nejlepších.
Však více v žití ztraceno,
než písně plachý sten,
a ještě více trpěno,
a přelud nesplněn.
Co ztracených je pár těch slok?
Pár not, jež v žití five o clock
se vrací v snílka plachý sen.