A nyní číši vám, vy soudruhové mládí,
vy věrní v radostech a věrní v zoufání!
Ó nechť čas před námi jak Mazeppy oř pádí,
přec ve prach nestrhne nám růže na skráni!
My ruce dali si a se životem v boji
druh druhu podal štít a byl mu podporou,
ve krásy zenithu nad námi slunce stojí,
když jiným jeho zář se tají za horou.
Sám sedím u krbu – leč nikoli, jste u mne;
nuž pohár zvedněte, jenž znova ohněm vzplál,
ať v této písni mé jak v pěně vína šumné
ve světla paprscích náš vzplane ideál!
Jsme všickni na moři a do tmy hlas náš letí,
druh volá na druha a čeká odpověď...
Ó písni, pro ně jdi! i bouři ve zápětí
spěj šípem zlaceným a holubicí leť!
Ať všecky uvidím, ty s štětcem a ty s dlátem,
sem s tichou myšlénkou ať sednou k ohni blíž,
ať odlesk jejich snů jim zaplá v oku vzňatém,
jak lákal z popele by vil a skřítků říš.
I mrtvé pozvu sem, ať všickni jsme tu spolu;
pryč s duše všednosti, pryč s čela hrobů prach!
ať blesky pohárů nám stkají aureolu
a blesky myšlének nás vznesou v hvězdný nach!