Teď lásce číši mou! Nač brániti té slze,
jež v pohár skanula jak perla zářivá?
O minulosti sny před zrakem mojím v slze
na moře vzpomínek se všecko rozplývá!
A ze dna poháru, jenž temným nachem hoří,
hle, vidím pomalu všech rajských vděků pln
ten obraz čarovný, jenž zázračně se noří
tu vlas, tam rameno jak Afrodité z vln.
Ty oči vlhky jsou, jak z něhy oceanu
by rosou sladkých tuch je večer porosil,
ty ruce pnou se výš, jak retů sladkou manu
by chtěly vstříc mi nést, jak zpěv můj vyprosil.
Ó sladká vílo má, jež z poháru se noříš
jak ze kalichu květ, rci, svými rameny
zda ty mne objímáš, v mé duši písní hoříš?
rci, jsou to tvoje rty, či vína plameny?