Tys třásl naposled,
tou děsnou mříží,
jež lidstvo tíží;
byls vržen zpět.
Co přijdou po tobě,
to trpaslíci budou,
lid chabý s krví chudou
a ve mdlobě.
Kdo tobě láti můž’?
Měls cit a vzruch a plamen,
švih meče, vtipu pramen,
byls celý muž.
Co na tom, že tvůj cit
a vášeň tvoje smělá
divoce překypěla?
Tys uměl žít!
Vstup v slávy svojí jas,
neb jistě všecky ženy,
jež tebou podvedeny,
se smíří zas.
A pozdní lepší věk
rád uzná, číms byl světu,
sup vášní, orel v letu
a celý rek!
Nechť tupý vtip
se vzteká v chabém vzteku,
ty velikého věku
jsi velký typ!